Inovativní řízení a vůdcovství pro desátá léta

Ondřej Landa, Inventa pro E15 (9.8. 2010)

Svět už nebude takový, jaký býval – to víme nebo alespoň tušíme všichni. První dekáda nového tisíciletí nám uchystala řadu šoků : od útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku a nástup mezinárodního terorismu, přes sérii válek, přírodních pohrom, k razantním průlomům čínských, indických, korejských a dalších dravých firem do světových trhů až k selhání řady tradičních ekonomických mechanismů a institucí, které vedlo k finanční a ekonomické krizi 2008-2009. Je nasnadě, že to vše má zásadní dopad na modely podnikání a způsoby řízení v soukromé i veřejné sféře.

Řídit v tak turbulentních podmínkách – začasté v globálním, hypernetem integrovaném prostoru a bez výjimky pod tlakem světových trhů a nadnárodních korporací – vyžaduje bezprecedentní předvídavost, přizpůsobivost, kreativitu a novou kvalitu součinnosti jak uvnitř podniků, tak na meziorganizační úrovni. Klasický manažerismus není s to držet krok s takovým vývojem. Vidíme to na impozantním nástupu nových vitálních firem, jejichž genetickým kódem je dynamické, autentické vůdcovství, leadership na všech organizačních úrovních. Výrazné a inspirativní příklady najdeme ve světě i doma : Richard Branson a jeho Virgin Group, Steve Jobs a Apple, fenomenální Google – i neméně působivý Frolíkův Linet, Jančurova Student Agency, Kovářův Unicorn, Lukačovičův Seznam, Adastra, Ryor, zlínská Tescoma, …

Fenomén vůdcovství je v moderních organizacích velmi specifický : stále více fungují v síťových a projektových strukturách a dokáží se průběžně přizpůsobovat očekáváním zákazníků a partnerů, potřebám konkrétních obchodních příležitostí, zakázek a projektů. Leadership zde proto prostupuje všemi úrovněmi, je přirozenou dimenzí každé tvořivé práce, každý zaměstnanec ve svých rozmanitých rolích se může ujmout vůdčích pozic v měnících se kontextech : při rozvíjení vztahů se zákazníky, při realizaci náročných projektů, při tvorbě inovací, ve zdokonalování firemních procesů, při vytváření a sdílení specifického know-how, v rámci mnohotvárných týmů, dnes již většinou rozptýlených v prostoru a čase a fungujících ve virtuálním režimu. Manažeři se proto musí naučit vést lídry – tvořivé, iniciativní a sebevědomé osobnosti, které ochotně přijímají výzvy náročných projektů, ale odmítají se podřizovat byrokracii, mocenským manýrám a bezduchému rutinérství.

S tím souvisí nová výzva pro dnešní manažery a lídry – formovat u svých spolupracovníků pocit sounáležitosti, akceschopnou svornost, službu společné věci, tedy firemní kulturu jako základní pojítko mezi aktivními a informovanými individualitami, které svými výkony rozhodují úspěchu svých podniků. Desátá léta 21. století budou mít svá velká témata pro rozvoj firemní kultury a hodnotových orientací zaměstnanců :

dosáhout „přirozené inteligence“ v autentické týmové spolupráci, která umocní efekty individuálného konání ve prospěch společné věci – dělat to, co je třeba tehdy, kdy je to třeba, samostatně, iniciativně, bez příkazů, směrnic a pokynů;
přijmout paradox jako samozřejmou součást pracovního výkonu : mnohdy platí současně dva (nebo více) zdánlivě se vylučující požadavky a je samozřejmou odpovědností každého zaměstnance, aby dokázal sladit tyto zdánlivě neslučitelné reality;
zajistit vysokou výkonovou motivaci a loajalitu firmě a její značce i u spolupracovníků, kteří jsou v rozmanitých formách smluvní i mimosmluvní spolupráce součástí „ekosystému“ firmy, zapojují se do jejích projektů a zakázek, a přímo či nepřímo vystupují jejím jménem;
prosadit etické jednání v obchodních vztazích i mimopracovním životě;
posílit environmentální vnímavost a ekologické vědomí, společenskou odpovědnost firmy a jejích zaměstnanců.

Tyto výzvy se stávají stále významnější manažerskou „disciplinou“, neboť selhání právě v těchto oblastech poškozuje dobré jméno – reputaci firmy jejích zákazníků i široké veřejnosti a může výrazně negativně či pozitivně ovlivnit přitažlivost firmy jako obchodního partnera.

V brutálně konkurenčním globálním prostředí, jehož jsme integrovanou součástí – ať si to uvědomujeme nebo ne – existuje jediná cesta k dlouhodobému přežití a úspěchu : neutuchající a „totální“ úsilí o inovace a dokonalou službu zákazníkům, překonávající jejich očekávání. Nositeli tohoto úsilí musí být samozřejmě všichni zaměstnanci – ale to dnes nestačí. Firma musí umět využít veškerý dostupný inovační potenciál. To stále více vyžaduje tvůrčí součinnost s dalšími nositeli know-how : nezávislými odborníky, specializovanými agenturami, obchodními partnery, zákazníky a stále častěji i konkurenty. Velkým manažerským tématem proto budou tzv. otevřené inovace (na projektech zde spolupracují rozmanité tvůrčí týmy a organizace) a kolaborativní zákaznické inovace (usilující o inovativní řešení budoucích potřeb zákazníků v těsné součinnosti s jejich vývojovými a marketingovými útvary).

Zvládnutí kolaborativních modelů a technik rozvoje podnikání a využití kreativního potenciálu sítí tvořivých jednotlivců, týmů a inovativních firem – toť největší výzva pro manažery a podnikatelské vůdcovstí v nadcházejícím desetiletí. Její úspěšné zvládnutí spolehlivě zajistí další dynamický rozvoj a dlouhodobou prosperitu – s jedinou výjimkou : největším nepřítelem úspěšných manažerů a lídrů je jejich sebeuspojení. Jak říká i u nás populární manažerský guru Tom Peter : Je sedm smrtelných hříchů lídra – arogance, arogance, arogance, ….