Jakou roli ve strategii dnes hraje HR?

Ondřej Landa, Inventa

Určující. „Když kultura klade odpor strategii, kultura zvítězí“, tvrdí William G. Pietersen, profesor newyorkské Columbia Business School. Vztah mezi lidmi, jejich motivací, postoji, reálným jednáním a firemní strategií nelze vyjádřit lapidárněji.

Úlohu řízení lidských zdrojů pro tvorbu a realizaci firemní strategie určuje postoj vrcholového managementu vůči roli lidí při naplňování poslání a cílů organizace. Stále potkávám řadů top manažerů, kteří jsou bytostně přesvědčeni, že pro výkonnost jejich firmy je určující především „disciplinovaná exekuce“ firemních cílů, strategií a politik. Úkolem managementu je určovat strategii a vést lidi při její implementaci; úkolem zaměstanců je disciplinovaně plnit přidělené cíle a svěřené úkoly. Na této takřka feudální koncepci ujařmených lidských zdrojů nic nezmění líbivé deklarace o spoluzodpovědnosti zaměstnanců za výsledky a jejich spoluúčasti na řízení.

V takovém systému zůstává hlavní funkcí řízení lidských zdrojů personální plánování a administrativa (včetně náboru, rozmisťování a průpravy pracovníků), řízení výkonu (zejména nastavení systémů hodnocení a odměňování na podporu zadaných výkonových cílů) a příprava lidí pro plnění pracovních úkolů.

Strategii dlužno chápat jako cílevědomé budování konkureční výhody příští generace, která spočívá na nabídce jedinečných, „neodmítnutelných“ hodnot pro potentní skupiny zákazníků. S takovou ambicí se sama její tvorba neobejde bez aktivní spoluúčasti všech, kdo přímo či nepřímo přicházejí do styku s zákazníky, vnímají jejich měnící se potřeby, hodnoty a očekávání. Pro její realizaci je angažované nasazení celého lidského potenciálu firmy zcela zásadní. Lidé jako spolutvůrci a nositelé strategie, její „spoluvlastníci“ jsou klíčovou kvalitou každé organizace, která usiluje o dlouhodobý úspěch.

Gary Hamel a C.K. Prahalad před 20 lety zformulovali užitečný koncept klíčových způsobilostí podniku (core competences). Ty jsou onou kvalitou, jež umožňuje tvorbu jedinečných, konkurencí jenom obtížně napodobitelných hodnot pro zákazníky. Je to tedy především podíl na rozvíjení klíčových způsobilostí podniku, který vytváří prostor pro aktivní zapojení HR do formování strategického potenciálu organizace, do tvorby a realizace firemní strategie.

Strategická role HR je tedy definována přínosem (resp. přidanou hodnotou) lidských zdrojů pro formování budoucích konkurenčních výhod. V tomto desetiletí se budou stále výrazněji prosazovat následující trendy, jejichž svébytné, unikátní osvojení a aktivní rozvíjení bude páteří klíčových způsobilostí úspěšných podniků :