Rozhovor Ondřej Landa
Leadership HN
ROZHOVOR: Ondřej Landa, předseda Společnosti pro strategické řízení, inovace a podnikatelství, říká:
Stále rozbouřenější svět vyžaduje od organizací rychlé transformace, reagence, ale i značnou dávku předvídavosti. Hospodářské noviny se pokusily spolu s Ondřejem Landou, předsedou Společnosti pro strategické řízení, inovace a podnikatelství a prezidentem poradenské firmy Inventa Group hledat odpovědi na to, jak se nová situace promítá do praxe.
Jan Přikryl
www.ihned.cz/prikryl
hn: V poslední době se staly v managementu velmi frekventovanými slovy: změna – kdo na ni nereaguje zahyne. To vše vyžaduje nové typy lidí ve vedoucích funkcích. Mohl byste je charakterizovat z hlediska nejen dnešních, ale i budoucích potřeb?
Přijde mi, že leader nebo vůdcovství je fenomén, který v dnešní době prochází velkou změnou. Tradiční obraz muže, který kráčí v čele s jiskrou v oku a praporem k určitému cíli, vede za sebou zástup následovníků, je třeba změnit v dnešní společnosti, kde rozhodující tvůrci hodnot jsou stále vzdělanější, informovanější, nezávislejší. Největší vliv na to mají právě kvality lidí, s kterými leader pracuje. Vůdcovství je pro mne ona přetvářející síla, která vyrůstá stále více z kooperace inovativních lidí, kteří jsou semknuti určitou ideou. Leader ji samozřejmě reprezentuje, ale v mnoha ohledech je vůdčí idea, vize spoluvytvářena kreativitou, představami, ambicemi lidí, kteří na té myšlence pracují. Za zmínku jistě stojí i fakt, že fenomén vůdcovství v době rychlých změn je jaksi rozptýlený. Tím zdůrazňuji, že vůdcovství dnes potřebujeme na všech úrovních v organizaci.
hn: Souhlasil bych s tím, že vůdcovství dnes nemůže být jen otázkou vrcholového managementu. V tak turbulentní době, jakou žijeme, není mnohdy čas na nějaké pokyny či rady z nejvyšších míst. To však vyžaduje další moment – sebeřízení.
My se skutečně stále více dostáváme od řízení k sebeřízení. Zákazníci dnes nechtějí jen určité výrobky či služby. Oni požadují řešení svých problémů, dokonce určitý komplexní zážitek. Zjednodušeně: My nechodíme na kafe proto, že se chceme napít. Hledáme spíš prostor pro to, abychom si v krátkém okamžiku mohli něco promyslet, připravit se na důležitou schůzku, prohovořit nějakou otázku. Nabídnout takovou službu, hodnotu, zážitkové prostředí vyžaduje od pracovníků jejich individuální příspěvek, uvědomění si specifické potřeby, očekávaného řešení. Jsem přesvědčen, že toto není možné řídit. Je pouze potřeba vytvářet prostor a podmínky, aby lidé ideu nové hodnoty spoluvytvářeli, podíleli se na ní. Vůdcovství je pro mne shodné s vytvářením prostoru pro sebeřízení. Být dnes vůdcem neznamená mít silný hlas a velký klacek, ale naopak – proměnit se v jistém smyslu ve služebníka, který dokáže vytvářet spolupracovníkům podmínky, aby oni mohli samostatně, iniciativně a tvořivě konat.
hn: Říká se, že management je určitou směsicí umění a vědy. U leaderů – zdá se – složka umění nabývá na významu. Existují v zásadě tři názory na vůdčí osobnosti: leaderem se člověk rodí; k vůdcovství se může člověk dobrat rozvojem sama sebe, tedy – alespoň do určité míry – potřebné schopnosti se dají naučit; nebo možnost, které se říká „discretionary leadership“ – kdy jde o jakési volné vedení jednotlivců, aby mohli realizovat své cíle. Něco už jste naznačil, ale nezdá se mi, že by jednotlivé názory byly v praxi od sebe zcela odděleny.
Jsem přesvědčen, že proměna osobnosti ve vůdce má mnoho podob. Něco člověk musí mít ve výbavě, kterou si do života přináší. Jakýsi prvotní náboj, ambici prosazovat se, kráčet dopředu, rozvíjet se. Čili jde o aktivní přístup ke světu. To je naprosto základní předpoklad vůdcovství. Jsem však přesvědčen, že lze programově rozvíjet ony kvality, které zvyšují pravděpodobnost, že uspěji. V tomto ohledu jsem optimistou. Já si nemyslím, že komu není shůry dáno, ten to v apatyce nekoupí. Potvrzuje to i praxe. A o vytváření podmínek pro rozvoj lidí jsme už hovořili.
hn: Jak si – na základě vašich zkušeností a výzkumů – stojí čeští manažeři? Jaké mají přednosti či handicapy?
Právě probíhá výzkum nazvaný Vůdcovství příští generace. Není jen českým. Podílí se na něm Center for Creative Leadership – světová jednička v této oblasti. Ale také naše společnost i Inventa a nadace Pangea, která se snaží už řadu let programově napomoci uznání významných vůdčích osobností. K dispozici jsou zatím první dílčí výsledky.
hn: Určité prvky se jistě dají již vysledovat…
Jakákoli paušalizace je nespravedlivá. Ale mohu poukázat na určité momenty, jejichž prosazení by mohlo znamenat posílení našich pozic. Je to zejména, jak říká Jiří Pavlíček, generální ředitel Johnson&Johnson, určitá posedlost, vášeň pro věc, zapalující a strhující zaujetí. S tím máme trochu problémy. Mnozí však nechceme být „teatrální“ a jsme jaksi střídmější – konáme na nižší hladině excitace. Zdá se mi také, že jsme oproti jiným trochu pohodlní. Máme spoustu brilantních nápadů, ale spokojíme se s tím, že s nimi vystoupíme na nějakém fóru a konec. V zahraničí si všímám zažrané vůle promýšlet věci beze zbytku a dotáhnout je do konce. Další kvalitou, kterou bychom měli v sobě rozvíjet, je schopnost udržet trvale vysokou motivaci. Dotahování věci do konce bývá často nezáživné. Ale právě to rozhoduje mezi úspěchem a neúspěchem. A konečně je to – opět bez paušalizace – ochota programově se seberozvíjet. Vlažný přístup k této kvalitě pozoruji u řady manažerů, kterým stačí, že se v současném světě orientují. Jsem přesvědčen, že každý máme plnou odpovědnost za svůj vlastní rozvoj. Firma, ve které pracujeme, nás může v nejlepším případě pouze podpořit. Smekám před manažerem, který investoval 160.000 korun do studijní cesty.
hn: To jsme se dostali k otázce vzdělávání. Ani top manažerům se nevyhýbá potřeba celoživotního učení. Vzhledem k jejich postavení, zkušenosti asi i věku a podobně musí však používat poněkud jiné metody, přístupy.
Myslím, že při formování nových způsobilostí, potřebujeme mnohost podnětů. Bez nároků na úplnost bych jen na práci naší společnosti naznačil některé cesty. Využíváme řekl bych prožitkové formy jako jsou studijní cesty do špičkových firem v zajímavých teritoriích – Silicon Valley, Švédsko, Irsko, kde se koncentruje energie, která přetváří budoucnost. Máme mnohaletou tradici „prezidentských“ seminářů, kde vystupují šéfové význačných českých i zahraničních firem. Snažíme se na nich předvádět a otevírat ke společnému zamyšlení zajímavé problémy. Rozvíjíme činnost Klubu strategických manažerů.. To jsou vše metody neformálního učení. Máme však i certifikační kursy jako je třeba InterLeader nebo InterManager a další. Těch možností i v naší republice je samozřejmě mnohem více. Každý si může vybrat.
hn: Ještě bych chtěl požádat o určité desatero vůdcovství pro adepty na tuto roli.
Sám pro sebe jsem si zformuloval jasnou představu, i když to není desatero. Je to zaprvé profesionalita, prostě zkušenostní a znalostní zázemí, bez kterého je nemyslitelná důvěryhodnost, kredibilita. Vůdcovství je především o důvěře. Dále je to vášnivé zaujetí myšlenkou, ideou, vizí. Vůdcovství nemůže být pinoživé, upachtěné a malé. Vůdcovství ovšem není jen slovo, idea, ale především čin. Je to schopnost uskutečňovat vize – a to vyžaduje službu, sebepřekonávání, jistou oběť. Vůdcovství musí být mravní, etické. Můžeme to považovat za samozřejmost, ale cítím potřebu to zdůraznit. Zralé vůdcovství musí být schopno odstupu sama od sebe, schopné sebereflexe. Kladu velký důraz i na sociální, emocionální inteligenci. Vůdčí osobnost musí inspirovat druhé k sebepřekonávajícímu výkonu. Toto je pro mne tresť vůdcovství.
Ondřej Landa vystudoval VŠE v Praze a Univerzitu Karlovu. Přední český poradce se zkušenostmi z projektů ve vůdčích českých i mezinárodních podnicích. Jako předseda Společnosti pro strategické řízení, inovace a podnikatelství již 15 let propaguje a zprostředkuje špičkové světové i tuzemské zkušenosti. Jako prezident společenství Inventa Group se věnuje strategickému poradenství, rozvoji a vzdělávání českých top manažerů.